Navigace

Obsah

Naučná stezka "Chodník Masarykových"

Chcete se seznámit s krajinou, přírodou a historií Chvalčova? Pak neváhejte a vydejte se s námi na krátkou cestu, zatím jen prostřednictvím čtení těchto stránek, ale pak určitě i po vlastních nohou. Je tu krásně.
 

Údaje o cestě

Trasa je prozatímně označena modrými kolečky. Na trase jsou umístěny informační tabule s popisem zajímavostí, fauny a flóry. Stezka začíná naproti domu č. 401 ve Chvalčově, končí nad Schwaigrovkou. Trasa je dlouhá 5,5 km. Začíná ve výšce 340m nad mořem, končí ve výšce 510m nad mořem. Převýšení činí 170m.

Proč nese trasa jméno našeho prvního prezidenta?

Pamětní deska TGM

5. srpna 1993 uběhlo 70 let od odhalení pamětní desky na domě č. 401  ve Chvalčově. Jak píše bystřický rodák prof. František Táborský, má všem připomínat, že v tomto místě započala politická dráha jedné z  nejvýznamnějších postav našich dějin - T. G. Masaryka. V rámci malé slavnosti k 70. výročí pamětní desky jsme se ve Chvalčově spolu s  bystřickým Sokolem rozhodli otevřít naučnou cestu "Chodník Masarykových". Chceme Vám přiblížit atmosféru tohoto kraje, který má i dnešnímu člověku co sdělovat.

Povšimneme si nyní té části historie, která se k našemu chodníku váže.

Psal se rok 1898. Profesor T. G. Masaryk se svěřil svému příteli Fr. Táborskému, že by chtěl spolu se svou rodinou prožít prázdniny v Bystřici pod Hostýnem. Přál si dvě světnice a možnost stravování. Fr. Táborský mu doporučil pobyt u rodiny Skálových ve  Lhotce, nyní dolní části Chvalčova. Pan skála, bývalý hostinský na Hostýně, koupil ve Lhotce dům a celý ho opravil. Paní Skálová byla velmi dobrá kuchařka, v domě vládl pořádek a čistota. Chvalčov byl v té době mnohem menší. Cestu do údolí Říky lemovaly malé domky a chalupy a  několik menších selských gruntů. O jeho okolí Fr. Táborský píše: "Ale kamkoli se obrátíš, vítá tě stromoví a křoví, pole a hodně ještě luk, s pokraje lesů přívětivé rozhledy do značné dálky a s vrcholů Hostýna a  Javorníka teprve."

Pohled z Hostýna

Prostředí se profesoru Masarykovi zamlouvalo a tak koncem června 1898  on, paní Charlie G. Masaryková, Herbert, Alice a Jan, tehdy středoškoláci, a malá Olga přibyli do Chvalčova. Olga v místní škole dokončovala druhou třídu. Paní Masaryková s dětmi podnikala často výlety do hor. Na cestách je doprovázel Fr. Táborský. Jejich putování často končilo, opět citujeme Fr. Táborského,"v zajímavém domku jednopatrovém s pavláčkou dokola kolem a s věžičkou uprostřed střechy, v  přízemku bydlel hajný Uruba a tetička Urubka, jak jste tam přišli, nabídla chleba, ej, jak chutného, a másla k němu skvostného a chtěl-li kdo a byla-li smetany anebo kyšky (kyselého mléka),nahoře pak, v patře, zřízeného za lepších pro šlechtu časů pro loveckou společnost, aby se tam po namáhavé práci občerstvila, v celém tom patře bydlel tehdy dobrý kamarád hastrmanův, krysařův, Krakonošův a  všech potulných Ahasverů, velkých i drobných, malíř vysokonohý, s  velkým skřipcem na nose, s šibalským úsměvem a s dětským srdcem - Hanuš Schwaiger se svou mladou ženuškou Josefinou neboli, jak on říkal, "se svým Pepíkem". A Schwaiger byl přítelem Masarykovým, znali se už z Vídně. To byla vedle horského vzduchu také přitažlivost."

Pana profesora Masaryka přitahovalo Valašsko "politicky". S  devítiletým předstihem začal poznávat svůj budoucí volební kraj - Valašsko. Zastavoval se s prostými lidmi na kus řeči, zajímal se o  jejich život, postával chvíli u místních kováren. Vzpomínal asi, že i on měl být na přání svého tatínka kovářem. Zabýval se historií kraje. Občas chodíval na politické besedy do bystřického zámku k baronu Loudonovi, tehdy tajnému císařskému radovi. Ten ho zasvěcoval do politické praxe. Celé prázdniny věnoval především promýšlení svého vstupu do politiky. Měl dost času. Volby do říšského sněmu byly za devět let. dnes musíme obdivovat důkladnost, plánovitost a  prozíravost T. G. Masaryka před jeho vstupem do širší historie. Nenechával nic náhodě.

Tož, milí přátelé, vítejte na trase Chodníku Masarykových.

Dům čp. 401

Chodník začíná zde, poblíž pamětní desky na domě č. 401, který si zachoval svůj charakter a pěkný vzhled dodnes. Přejdete můstek přes Přední potok a kolem hospody u Králů směřujeme ke kapličce a  dále podél domků až k odbočce kolmo vlevo. Naproti odbočky je autobusová zastávka a pomník padlým z 1. světové války. V domku nalevo od pomníku bývala kovárna, časté místo zastavení prof. Masaryka. Obzor uzavírá úbočí Hostýna s rozhlednou na vrcholku.

Chodník pokračuje k zadnímu potoku - Bystřičce. Přejdete most a za ním je fotbalové hřiště. Dáte-li se 200 metrů vlevo podél Bystřičky, přijdete k Dětské vesničce SOS. Vy však vážení přátelé, můžete pokračovat dál Chodníkem. Ten povede podál hřiště a malým, krátkým stoupáním do "Kopců". Projdete úzkým lesíkem a najednou jsou před vámi pole. Procházíte mírně zvlněným povrchem Kelčské vrchoviny. Její plochý povrch přechází v impozantně vystupující Hostýnské vrchy. Chodník pokračuje bez stoupání východním směrem, pak zahýbá vlevo a po chvilce mírného stoupání doporučuji zastavit se pod Kozincem (479 m), ještě než přijdete k prvním stromům. Napravo se vám otevře krásný pohled do údolí Bystřičky.Vidíte Hostýn (735 m), Obřany (704 m), část hřebene Kelčského Javorníku (865 m ), pod nimi na jejich úpatích louky, chaty, domky. V pohledu převažuje les, který zatím souvisle porůstá vyjmenované vrchy. A teď jděte, prosím, dál po značce až k lavičce u lip. Od lavičky se vám otevře další široký výhled. Pozorujete, jak se liší od předešlého? Před vámi je Bystřice p. Host. s okolím. Obzor nalevo vroubí podhostýnský kopeček Vinohrádek, kde se snad kdysi pokoušeli pěstovat víno, dále pak Bedlina (455 m) , navršená prý Tatary při jejich vpádu na Moravu ve 13. století. Kelčská vrchovina pozvolna přechází do Hornomoravského úvalu.

Při dobré viditelnosti vidíte Přerov, na jih od něho zaoblený hřbet Švédských šancí (298 m). Obzor na severozápadě a severu zastírá protáhlý hřbet Maleníku od Lipníku n. Bečvou po Hranice. Za ním se táhnou hřbety Nízkého Jeseníku, Oderské vrchy, před ním je Hranický kras, tvořený devonskými vápenci. Tam, mezi kopci na obzoru, teče Bečva. Od lesnatých kopců na obzoru se rozprostírají pole, uprostřed nich, jako cukroví v miskách, vesnice, které dýchají i na dálku teplem a pokojem. Jsou vzájemně propojeny sítí cest, lemovaných stromovím. Ani pole nejsou jednotvárná. Jsou protkána remízky a lesíky. Pohled do hor a do rovin. Jaký to rozdíl! Rozdílný je i život lidí, kteří zde žijí. Lišil se hlavně v minulosti.

Cesta Kozincem

Na dalším úseku Chodníku Masarykových vystřídá idylu rovin krása lesa.

Směřujete nevelkým stoupáním na hřeben Kozince. Les, který vás obklopuje patří do 2. a 3. vegetačního stupně. Obklopují vás buky sem tam dub. Část úseku vpravo tvoří téměř čistý habrový les, krásný po celý rok. Na Kozinci jsou vysázeny i smrky, hlavně vlevo od hřebene. Tam můžete objevit i jedle. Za nejvyšším bodem Kozince vás obklopí převážně břízy. Sejdete pomalu dolů k myslivecké chatě.

Myslivecká chata Cesta Kozincem je krátká, ale rychle se měnící složení lesa vzbuzuje nové pocity, nálady. Na jaře posloucháte ptačí koncert a jste svědky zelené proměny lesa. v létě ochutnáváte maliny, ostružiny, můžete najít i  hřib, les vás chrání před polením úpalem. v zimě je zde klid, přes holé stromy vidíte Hostýn a za slunečních dnů je neopakovatelně krásný kontrast modrého nebe, jiskřícího sněhu a bezlistých kmenů stromů. Pod lesem na jižní straně Kozince se během vegetačního období vystřídá na 200 druhů vyšších cévnatých rostlin. Jste-li botanici, opusťte na chvíli značku a prohlédněte si okraj luk, které sousedí s kozineckým lesem. Chcete-li, poseďte chvíli na lavici u myslivecké chaty. V zádech nechte les a před vámi budou louky. Možná uvidíte pasoucí se srny, nebo zahlédnete daňka. Na Kozinci se zabydlel krkavec, žijí zde četní draví ptáci, můžete pozorovat rozmanitý hmyz, zahlédnout slepýše nebo ještěrku.

Květ Loukám pod Javorníkem říkáme Rovně. Byly bohaté na vzácné rostliny. Dnes jsou zde jen jejich skromné zbytky. Ostatní zničila zemědělská velkovýroba. Znak státní přírodní rezervace označuje území, kde býval ráj botaniků, dnes je spíš ukázkou lidská bezcitnost, lhostejnost. Oblast Kozince patří od července 1989 do Přírodního parku Hostýnské vrchy. Je zde nutné dodržovat předpisy na ochranu přírody.

Chodník pokračuje loukou. Na ní překročíte pomyslnou hranici mezi Kelčskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy. Doporučuji, abyste neprocházeli loukou bezmyšlenkovitě. Dívejte se občas vpravo i vlevo. Budete odměněni dalekými výhledy. Obzor se posune ještě dál, než byl u lavičky pod Kozincem. Odsud vidíte a pochopíte, proč se v Bystřici pod Hostýnem říká "brána Valašska". Pohodlně se usadila pod ústím chvalčovského údolí a stala se tak vstupním místem na cestě do nitra hor.

Cesta a chodníky na Vsetín a do řady valašských obcí vedly údolím Bystřičky. Tam, v horách, se v 17. století připravovala povstání Valachů, tam bylo útočiště pronásledovaných evangelíků v době temna. Tímto údolím přicházeli nepřátelé Českého království. Zemskou hranici střežil hrad Obřany. V tomto údolí se v dávných dobách těžilo železo a  zlato.

Památná hora Moravanů, Hostýn, má doloženo osídlení od mladší doby kamenné. Od dávných dob byl Hostýn kultovním střediskem. Sídlili na něm Keltové, jejich hradiště převzali Slované. Hostýn je opředen pověstmi. Podle nich na něm byli a učili Cyril a Metoděj. Jiná pověst vypráví, že roku 1241 byli pod Hostýnem poraženi Tataři za pomocí Panny Marie. Od konce 18. století je na Hostýně katolický kostel a Hostýn je významným poutním místem moravských katolíků. kámen z Hostýna je i v základech Národního divadla. Vrchol Hostýna dodnes skrývá za prastarými, dobře pozorovatelnými valy, mnohá tajemství. Doporučuji vám, milí přátelé, výlet na tuto pozoruhodnou horu. Nu, ale pokračujeme v naší cestě.

Studna

Louka končí pod zalesněným kopcem Hradišťkem, kde byl kamenolom. Chodník se stáčí doprava a chatovou oblastí vás přivede ke Korytu, zdroji výborné pitné vody. Zajisté ji ochutnáte. Teď půjdete chvíli asfaltovou cestou z kopce. Pod vámi je Chvalčov, naproti strmý svah Hostýna. Nalevo od cesty můžete zpozorovat zbytky valů, patřících zemanské tvrzi zaniklé koncem 15. století.

Cyrilometodějská kaple

Sejdeme až ke kapličce a u ní zabočíte doleva. Za chvilku se octnete mezi novými, pěkně upravenými domy, procházíte podle chat, postavených na úbočí Javorníku. Pod vámi je údolí Chvalčova a jeho horní část, Říka. Značka vás přivede až k říčce Bystřičce. Za mostem přes ni vidíte hotel Říku, známý výbornou kuchyní a příjemným prostředím.

Chodník nyní sleduje tok Bystřičky, protíná silnici a ztotožní se na chvíli se žlutou značkou. Z úpatí Javorníku přejdete na úpatí Hostýna, skončí hustá vesnická zástavba, jste v lese. Voda Bystřičky opakovaně přepadává uměle vybudované splávky, a pokud půjdete tiše, můžete uvidět skorce, konipasy, zalétají sem čápi bílí i černí, občas se objeví i  ledňáček, ve vodě zahlédnete pstruhy. Ujdete asi půl kilometru a můžete se občerstvit vodou z pěkně upravené Jaroslavovy studánky. Při potoku vás možná zaujmou některé byliny a stromy. Zvlášť krásná je stará borovice vlevo za říčkou. Na téže straně se objeví budovy výchovného ústavu pro mladistvé. V minulosti zde sídlil revírník. Následuje pěkně upravená přírodní zahrada se sportovištěm. Pokračujme dál podél Bystřičky.

Les

Před vámi se objeví oplocený prostor pstruhárny. Rozloučíte se se žlutou značkou, zahnete doprava do údolí mezi Hostýnem a Kuželníkem. I  tímto údolíčkem protéká potok. Svah Hostýna je porostlý smrkovým lesem, Kuželík pak listnatým a smíšeným, s převahou buků. Vzduch je, hlavně po dešti, voňavý, je tu milo. Cesta je zpočátku téměř přímá a stoupá jen velmi zvolna. Pak se stáčí doprava a mírným stoupáním vás vyvede z lesa na paseku, pro níž se vžil název "Schwaigrova paseka" nebo krátce "Švajgrovka". Tam brzy zahlédnete chatu stejného jména. Od doby návštěv rodiny Masarykových se příliš nezměnila. Nad touto chatou, bývalou hájenkou, naučný Chodník Masarykových končí.

Mezi stromy je lavička s výhledem na Hostýn s kopulí kostela a na svahy Javorníku. Z nejvyšších bodů paseky je úchvatný pohled na údolí Humence, Čerňavu, Kyčeru, Hřeben Javorníku, na Obřany a  Skalný. Proto se tu líbilo Masarykovým i Schwaigerovi. Teď se rozhodnete, vážení přátelé, zda se vrátíte stejnou cestou na Říku, na autobusovou zastávku nebo na hotel. Můžete se kousek vrátit, přejít na červenou značku a vyšlápnout si na Hostýn, popř. dojít jen na novou hostýnskou cestu a po ní sejít do Bystřice p. Host. Po červené značce můžete seběhnout dolů k pstruhárně. Chcete li být v  horách déle, pusťte se neznačkovanou cestou přes paseku až na její konec ke studánce a pokračujte neznačenou cestou lesem až na asfaltku. Po ní můžete putovat na Tesák, Rusavu atd. Máte řadu možností.

Sněženky

Ať půjdete kteroukoliv cestou zpět, přemýšlejte chvilku o  mnohotvárnosti toho, co jste viděli. Právě tato různorodost, nakoncentrovaná na Bystřicku, umožnila prof. Masarykovi během prázdninového pobytu poznat to, na co by mu při volbě jiného místa ve volební oblasti Valašska nestačil mnohem delší časový úsek. Na Valašsku našel lidi, kteří dokázali hájit víru, přesvědčení, lidi vytrvalé a statečné. Jejich povaha prof. Masarykovi vyhovovala. Takových politiků se rodí málo. I po více jak 100  letech musíme obdivovat, s jakým předstihem a vážností se připravoval na svou budoucí roli, jak svou činnost promýšlel, šetřil energii a čas, jak při své velikosti dokázal být prostý, jak byl pracovitý. Přeji vám milý přátelé, aby se vše ve vašem životě co nejvíce dařilo a někdy brzy na shledanou. Rádi vás opět uvidíme.

Text zpracovala Mgr. Eva Zavadilová ve spolupráci s Ing. Tomášem Svačinou a Josefem Barboříkem.